Kaple sv. Voršily ve Křemži
Lokace:
Kaple sv. Voršily stojí uprostřed hřbitova, který se rozkládá na severozápadním okraji obce Křemže a se kterým je nedílně svázána historií. Je jednou z dominant obce.
Historie objektu:
Základní kámen ke kapli byl položen 19. června 1550. Její zakladatel Jan Častolar ji dal zasvětit sv. Voršile, patronce své dcery. Když původní starý hřbitov kolem farního kostela uprostřed osady nedostačoval potřebám, byl u této kaple založen nový hřbitov a zádušní bohoslužby se konaly v kapli hřbitovní.
V r. 1837 byla kaple opravena, ale krátce na to v r. 1858 do ní udeřil blesk a značně ji poškodil. Místo opravy se nechala dál chátrat a v r. 1862 byla zbourána docela. V r. 1905 dal na tomto místě postavit křemežský rodák dr. Václav Cába, kněz-probošt, působící v Jindřichově Hradci, kapli novou, vlastním nákladem za přispění a pomoci některých farníků.
Významné kulturní a architektonické detaily:
Nová kaple je vystavěna ve slohu pseudorománském s půlkruhovitou apsidou. Kamenný oltářík s Kristem na kříži pochází z kamenické školy hořické. Obraz sv. Voršily nad oltářem má latinský nápis, z něhož vyčteme (z kryptogramu), že ho namaloval zlatokorunský mnich v r. 1768. Obraz byl ještě v kapli původní. Poškozený ho dal P. V. Cába zrestaurovat. Zvonek na věžičce je ze zrušeného vojenského hřbitova v Praze - Karlíně.
Původně se pohřbívalo, tak jak tomu bylo zvykem i v jiných farnostech, kolem starého kostela, který byl značně menší než dnešní. Hřbitov tehdy pro málo početnou farnost dostačoval. Byl ohrazen vysokou zdí se vchodem ze severní a jižní strany s portálem, k němuž vedly kamenné schody. Tato zeď byla v roce 1879 odstraněna, poněvadž hrozila sesutím. Za vlády Častolarů byla při jihovýchodní zdi kostela přistavena márnice. Když však při narůstajícím počtu obyvatelstva dosavadní hřbitov nedostačoval, byl u kaple sv. Voršily otevřen v roce 1772 hřbitov nový. Jako prvá zde byla pohřbena neznámá žebračka z Jamného u Vrábče, která na své obchůzce za živobytím zemřela náhle v Loučeji. Po jejím pohřbu 22. února 1772 se zde začaly kopat další hroby a do konce roku bylo na novém hřbitově pohřbeno 40 zesnulých.
Na starém hřbitově se pohřbívalo současně a dokonce v prvních letech bylo na něm pohřbů více, než na hřbitově novém, poněvadž zde byly staré rodinné hroby.
Původně byly hřbitovy kolem kostelů proto, aby zemřelí byli pohřbeni blízko svého kostela, do kterého kdysi chodili a pozůstalí v neděli po skončení bohoslužby si mohli pravidelně zajít na hrob svých drahých se pomodlit. Tak tomu bylo i u nás ve Křemži. Starý hřbitov kolem původního kostela byl daleko rozsáhlejší než dnešní prostranství. Zvláště na straně severní sahal daleko. Tak, že až k dnešní Budějovické ulici vedla podél hřbitovní zdi jen úzká vozová cesta. Později bylo prostranství kolem kostela urovnáno a v roce 1888 na něm obec vysázela dvě řady lip tak, aby lípy v první řadě u zdi byly proti pilíři kostela a nestínily tak později do oken. Pokud byly na starém hřbitově hroby otevřeny a tělesné pozůstatky zemřelých exhumovány, byly uloženy do společněho hrobu na novém hřbitově nad kaplí sv. Voršily v místě, kde dnes stojí velký železný kříž. Na památku starého hřbitova zůstal u zídky na jižní straně pod kostelem železný kříž. V roce 1933 byl prostor kolem kostela zúžen a byla postavena kamenná zídka s betonovou deskou (dokončena byla v roce 1937).
Hřbitov sv. Voršily byl zpočátku značně menší - pohřbívalo se nad kaplí směrem dozadu. Pro další potřebu byl v roce 1872 rozšířen hřbitov směrem k silnici a v roce 1902 od kaple směrem dolů. Tehdy byla také postavena nová márnice, v níž měli do doby pohřbu odpočívat nebožtíci - bezdomovci, které na farní osadě zastihla smrt. Zajímavý údaj je zaznamenán ve farní kronice. Když 22. října 1905 byla svěcena nově vystavěná kaple sv. Voršily, kterou její zakladatel probošt P. Cába světil sám, zdejší farář P. Jakub Kocábek s družičkami rozsívali po hřbitově prach a kaménky ze Svaté země, které on jako "poutník Jeruzalémský" odtud přivezl.
Pro zavedení určitého pořádku na novém hřbitově byl důležitý rok 1904, kdy po předchozím komisionelním řízení v Křemži byl Okresním hejtmanstvím v Č. Krumlově schválen pro hřbitov Hřbitovní řád, který je uložen ve farním archivu. Za obec, které patřil správou (a dodnes patří), ho podepsal měšťanosta J. Stožický. Hřbitovní řád je velmi podrobný a uvádí se zde např.: Hřbitov je konfesijní - římskokatolický. (Jinak to nebylo možné za Rakousko-Uherska). Osobám nekatolickým má být proto vyhrazeno zvláštní místo. Byla to část hřbitova vpravo nad hlavní cestou ke kapli. Rovněž i samovrazi měli být pochováváni odděleně. Hřbitov byl rozdělen na řady, hroby byly očíslovány. Řád také stanoví obložení a výzdobu hrobů. O pořádek na hřbitově dbá hrobník, který zde vysekává i trávu. Na hřbitově se zakazuje kouření, vodění psů, hraní dětí, trhání květin na hrobech a šlapání po hrobech. Nařizuje se, že pohřeb může být nejdříve po 48 hodinách od úmrtí a po ohledání mrtvoly. Po obvodu nové části hřbitova byla v roce 1904 postavena cihlová zeď s pilíři, stará část nad kaplí byla podle terénu nové části hřbitova mírným svahem srovnána.
V roce 1937 bylo vedle márnice upraveno oddělení pro hroby legionářů z 1. světové války a do schránky byla zasazena prsť z jejích slavných bojišť: Doss Alto, Terron a Zborov. Po 2. světové válce zde byly pohřbeny i dvě oběti květnové revoluce 1945.
Velký, hlavní, kříž nad hřbitovní kaplí je darem tehdejší železářské hutě v Adolfově (Holubov), jeho kamenný podstavec pochází z lomu u Velešína. Po pravé straně hřbitovních vrat stojí při zdi žulový sloup s toskánskou hlavicí, který pochází z doby kolem roku 1700. Letopočet 1850 na něm je nově vtesán. Stával pravděpodobně u vchodu starého kostela, odkud sem byl přemístěn.