Srdečně zdravím už zase z Čadu!
Podařilo se nám koupit modem na připojení k internetu a zkouším, jak to funguje. Není to žádný zázrak, ale aspoň něco. Navíc v období dešťů máme slabý signál a tak není možné připojit se přímo uvnitř domu. Je třeba hledat okolo domu – například 100 m za domem nebo musím popojet kousek autem.
Cesta byla dobrodružná. Do Paříže bylo vše ok. V Krakově jsem ještě odsloužil mši v letištní kapli obklopen rodinou. V Paříži jsem jel autobusem do centra, trochu se tam poflakoval a rozhlížel se – viděl jsem Eifelovku, Vítězný oblouk. Počasí bylo skvělé. Když jsem se vrátil na letiště, přistupuji k okénku a velmi milá paní mi řekla, že nejsem na seznamu cestujících (elektronický lístek tzv. přerezervovaný obsahoval změněný datum letu)... Trochu mi ztuhla krev v žilách, ale co, myslím si, oslavit narozeniny v Paříži – to je něco! Ale co tomu řekne biskup, to nevím... Za chvíli mi ale paní sdělila, že volné místo je nejdříve za týden... ale pak se ukázalo, že je volné místo dnes, ale musel bych zaplatit za lístek – pozor – 3.770 EUR!!! Tak to už mi úplně spadla čelist. Ale věřte mi, zůstal jsem klidný. Co se má stát, to se stane. Volal jsem tedy pani, která původně obstarávala mou letenku. Kontroluje, zjišťuje – konečně, do třetice mi vysvětluje, že nějakým zvláštním způsobem se stalo to, že její potvrzení nedošlo do Air France... Zatím se milá paní na letišti také snažila pomoct. Přišla ještě jedna paní, také moc milá, a snaží se také pomoci... už se dozvěděly, že dnes slavím narozeniny. Nakonec, ještě po několika telefonátech tam i onam, padá rozhodnutí – můžete letět, ta letenka byla zaplacená a jedno místo se uvolnilo (v letadle se ukázalo, že byly ještě 2 až 3 místa volná). Chtěl jsem je tam zlíbat, ale nakonec jsem jen srdečně poděkoval. Další den jsem za pani i celé Air France odsloužil mši.
Z letadla jsem viděl kus Sahary, nějaké hory – asi Tammanrasset (ty od Karla de Foucauld). Letěla s námi bílá rodina s pěti malými dětmi. Zajímavé, co tady budou dělat…
Kuba už na mě čekal a ve 23:00 h jsme byli v diecézním centru. Ještě ve 24:00 jsme jeli vyzvednout sestry, které přiletěly z Konga.
Další den jsme jeli do Bologo, po cestě jsme navštívili polské misionáře a misionářky. Bylo milé vidět zase známé prostředí (ještě zelené rýžové pole, ronie, stáda krav kmene Bororo, vesničky s kulatými domky…) a černé tváře, zvlášť děti, které se pořád usmívají. Kuba se už v N´Djamenie necítil dobře a samozřejmě onemocněl, teď je nemocný. Ležel více než týden a bral spoustu léků. Já jsem dostal nějakou chřipku (kdo by si to pomyslel – v Africe), ale Coldrex, vitamín C a modlitby – to pomohlo. Od mého příjezdu již dvakrát pršelo, spíš lilo jako z konve a byly pořádné bouřky, ale už to skončilo. Moje soška Panny Marie Fatimské už změnila barvu na modrou – to je znamení, že přicházejí horka a bude sucho.
Teď co je u nás nového. Ztratil se nám náš pes Míša…. povídá se, že ho snědli… Když jsem byl pryč, utekli krokodýl a želva z bazénu. Nateklo tam asi moc vody, a tak vzali nohy na ramena. Na naší koleji máme 12 kluků (začíná školní rok) …máme 4 úplně bílá koťata… no, je tady zeleno a to je moc milé. Zase se dává všechno do pohybu.
Tak zatím je to všechno. Ještě jednou srdečně děkuji za všechny okamžiky mezi vámi, za každé setkání. Díky za modlitby. Stále pamatuji. Pište (emaily prosím co nejmenší, bez fotek – jestli už, tak maximálně 100 kB).
S modlitbou a požehnáním, Jarek
Můžete psát SMS 002353082252 begin_of_the_skype_highlighting 002353082252 end_of_the_skype_highlighting nebo na polské číslo 0048787651175 begin_of_the_skype_highlighting 0048787651175 end_of_the_skype_highlighting.